Veterinář jako sociální lubrikant

Řeknete-li ve společnosti cizích lidí, že jste veterinární lékař či lékařka, budou reakce na toto sdělení téměř určitě vřelé. Začne litanie o tom, jak jedni mají fenku, která má již od mládí kožní problémy; do toho kontruje druhý, že miluje kočky a že ta jeho je už patnáctiletá seniorka; pak se přidávají další a diskuse se rozvášňuje. Veterináři tuto reakci většinou znají, a proto o svém povolání raději mlčí, aby se neuvrhli do otravných rozhovorů s chovateli, kteří se domnívají, že na letní dovolené není lepší téma nežli nemoci jejich psa, zvláště když cestují s „panem doktorem“.

Musím ale připustit, že někdy je naopak přiznat barvu ohledně povolání strategicky výhodné. Takováto situace pro mě jednou nastala na masážním lůžku v jednom luxusním hotelu. Relaxační masáž byla součástí pobytového balíčku, takže jsem se po menším váhání rozhodl, že akci absolvuji. Objednal jsem se k masérovi muži, neboť situaci, že jsou vonné masti a olejíčky roztírány po mých tělesných partiích místní mladou masérkou, jsem si vyhodnotil jako rizikovou. Muž se totiž musí za těchto okolností více kontrolovat, neboť hrozí potenciálně velmi trapné nehody – od flatulence v poloze na břiše až po oživení údu v případě, že vegetativní systém vyhodnotí masáž jako pokyn k mobilizaci rozmnožovacích reflexů.

Na místo jsem dorazil v bílém županu a dobré náladě. Jaké ale bylo moje překvapení, když mně barmanka sdělila, že slečna masérka přijde za chvíli. Zvažoval jsem úprk, ale bylo jasné, že bych si tím trapnou situaci odžil v reálu a z vlastního rozhodnutí. Ztuhle jsem seděl v koženém křesle, zíral vyděšeně před sebe, a v mysli si přehrával děje, které mají v nejbližších chvílích nastat. „Hlavně si neprdnout“, opakoval jsem si v duchu stále dokola. 

Masérka byla pohledná mladá slečna. Mile mě uvítala a pozvala dále. Všude hořely svíčky a vzduch byl prostoupen kořeněnou vůní. Rychle jsem si sundal župan a položil se na břicho. Tajně jsem doufal, že se masáž bude týkat pouze zad. Bohužel (či bohudík) mě slečna třela olejem i na hýždích, stehnech, lýtkách a šlapkách. Olej mi zatékal mezi půlky, svlažoval anus, na perineu se formoval do živého potůčku a pokračoval ve své pouti až na šourek. Nebyl jsem si však zcela jistý, jestli mé vjemy v oněch partiích vyvolával volný spontánní pohyb lubrikantu či dlaň masážnice. Každopádně moje důstojnost se vytratila, v masážní místnosti se mnou rozhodně nebyla.

Slečna projížděla svými drobnými dlaněmi pomalu a soustředěně po mém členitém povrchu. Jelikož bylo mlaskání oleje mezi třecími povrchy jedinou zvukovou kulisou této scény a masáž měla být šedesátiminutová, přemýšlel jsem, čím rozkrojit tuto mlčenlivou truchlohru.

Musí to být fyzicky náročné masírovat objemově výraznější hotelové hosty, že?,“ nadhodil jsem. „To je,“ rychle odvětila, „ale mnohem horší jsou takoví ti svalovci – ta pevná muskulatura se masíruje fakt špatně.“

„Tak to se mnou problémy mít nebude,“ pomyslel jsem si a pokračoval: „Tak si představte, že dnes už se masírují i psi. Já jsem veterinář, víte?“

Stavidla rezervovanosti byla zdvižena... Vyrazili jsme plnými plachtami vpřed: „Jé, vy jste veterinář? My jsme také měli pejska. Byla to fenka. Teda měli jsme ji, když jsem žila u rodičů. Já jsem se pak odstěhovala kvůli studiím – mám tělovýchovnou fakultu. A teď pracuji tady. No a ta fenka měla zánět dělohy. Tak jsme ji nechali operovat. Málem nám umřela, ale naštěstí …“.

Pak následovaly informace, odkud pochází, co dělá její přítel, jak dlouho jsou spolu, že je jí 26 let, že se chystá z hotelu brzy odejít na lepší místo, čím se živí její tatínek, jaká je socioekonomická situace v místě jejího bydliště, a spousta dalších informací z jejího života.

Co vám mám povídat: přikyvovat jsem nemohl, neboť jsem zíral do podlahy s překrveným obličejem vraženým do kruhového otvoru v masážním lůžku, takže jsem alespoň souhlasně svíral a rozevíral půlky.    

Šedesát minut uběhlo jak nic.

Vypotácel jsem se do lůžkové zóny. Tam jsem ulehl a slečna mě přikryla plédem jako strýček Fido štěňata Tipa a Tapa. Přinesla mi horký ovocný čaj s medem, misku ovoce, usmála se a rozloučila. Bylo to jako konec krásného snu, který začal deštivě a skončil modrou oblohou. 

Po mně šla na masáž manželka.

„Tak o čem jste mluvili?“ zeptal jsem se, když se po hodině vrátila. „O ničem.“ odpověděla. „O ničem?“ nevěřícně jsem se posadil. „Proč bych mluvila, byla jsem přece na relaxační masáži“, odvětila.

Téměř konsternován jsem si opět lehnul a zavřel oči. Dlouze jsem pak přemítal, jak výborný otvírák konverzace je ten prostý fakt, že jsem veterinář.

Jan Mirga

 

Zaujal Vás ORIBLOG? Napište mi SEM.

Za vaši reakci děkuji :-)